Zdravotní účinky

 Zkušenosti a výsledky vědeckého výzkumu ukazují, že Tai-Chi má vynikající zdravotní účinky. Je prospěšné  zvláště duševně pracujícím středního a vyššího věku. Dlouhodobé cvičení Tai-Chi uvolňuje stres a je prevencí    proti   mnoha nemocem např. snižuje hladinu tuků v krvi (hyperlipidemie), zpomaluje řídnutí kostí (osteoporóza), zlepšuje funkci srdečně-cévního systému, synchronizuje a zlepšuje mozkovou činnost.

 Ve výzkumné zprávě se dále např. uvádí, že toto cvičení zbavuje nervozity, je efektivní v oblasti prevence a  rekonvalescence kardiovaskulárních chorob. Pozitivně ovlivňuje také centrální nervový systém a jeho prostřednictvím působí na zlepšení a soulad funkcí ostaních systémů v organizmu. Hluboké přirozené dýchání stimuluje činnost orgánů umístěných v břišní dutině a při správném provádění cviků přispívá i ke zlepšení látkové výměny a zásobování organizmu krví a kyslíkem. Nelze opomenout ani příznivý vliv cvičení na kloubní a svalový systém a řadu dalších, i chronických onemocnění. Má i výrazné antistresové a antineurotizační účinky.

Všechny tyto efekty jsou přičítány dodržování souboru specifických zásad a principů Tai-Chi. Cvičící by se měl nacházet „ve stavu taiji“, který je charakterizován přijemným pocitem fyzického pohodlí, klidnou a tichou myslí, volným prouděním vitální energie a rovnováhou jinu a jangu.

K dosažení tohoto stavu je důležitá modulace:

• těla (jeho zklidnění a uvolnění)
• mysli (její vědomá kontrola a vedení pohybů)
• životní síly (jejího soustředění do dolního dantian při jemném a hlubokém dýchání a pohybu pasu., který vede pohyb všech končetin, a tím podporuje vnitřní pohyb a volnou cirkulaci čchi podél meridiánů).

Dantian

Tradiční čínská taoistická teorie rozlišuje tři oblasti soustředění životní energie:

• horní – lokalizovanou do mozku a místa mezi obočím ( třetí oko)
• střední – umístěnou v hrudníku (soustřeďuje působení země a kosmu)
• dolní – nacházející se v podbřišku, mající pro vedení čchi největší význam. Zvláště pak místo nazývané „moře dechu“ umístěné na tři prsty pod pupkem.

Tyto oblasti jsou nazývány dantian (rumělková pole).

Dva aspekty

Z charakteru Tai-Chi, který je kombinací pohybů a práce s vnitřní energií, vyoplývají i jeho dva aspekty:

• fyzický – představovaný základními, v tradičních sestavách obsženými pohyby a aprvky, směřujícími k uvolnění a posíllení těla ( z hlediska fyzické síly)

• duševní – představovaný kultivací čchi prostřednictvím koncentrace mysli.
Pro Tai-Chi platí, že duševní činnost je důležitější než fyzické pohyby. U citlivých jedinců se mohou projevit efekty cvičení již při pouhé jeho představě ( a to nejen energetické, ale i fyziologické). Nejvhodnější však je spojit tělesné s duševním.

Ten, kdo se omezí jen na fyzické pohyby, nikdy nepozná skutečnou hodnotu Tai-Chi.

Vitální síla (čchi)

Vitální síla, nazývaná v Číně čchi, je nezbytným předpokladem našeho života. Dostáváme ji do vínku při narození a s postupem věku její množství klesá až do jejího úplného vyčerpání. Stejně jako krev tekoucí určitým řečištěm má i čchi své kanály (meridiány, dráhy, tˇingy, cesty…), kterými proudí podle určitých zákonitostí. Problematiku proudění čchi rozpracovala tradiční čínská medicína a využívá ji např. v akupunktuře.

Dráhy řádné i mimořádné, body umístěné na drahách i mimo ně, čchi vrozená (vnitřní) i získaná (vnější), její kolování po drahách v opakujících se cyklech, ovlivňování kvality a kvantity čchi – to vše je dosti složité. Pro základní informaci však postačí konstatování, že Tai-Chi „pracuje“ s vitální energií, umožňuje a podporuje její plynulé proudění lidským organizmem ( což je jednou ze základních podmínek zdraví), ovlivńuje její spotřebu a při dodržování základních principů akumuluje nadbytečnou vitální energii v oblasti podbřišku ( místě zvaném dolní dantian) k dalšímu použití.

Dýchání při cvičení

Při cvičení tai-či je důležité hluboké břišní brániční dýchání.

Při vdechu bránice klesá, břicho se vydouvá. Při výdechu se bránice díky stažení svalů (tzn. vtažení břicha) zvedá. Nádech i výdech jsou vedeny nosem. Ramena musí zůstat stále uvolněna a spuštěna.

Vdech i výdech musí být pomalý a obě fáze dechu by měly být stejně dlouhé. Do té doby, než dostatečně zvládnete celou sestavu cviků s využitím výše uvedených principů, musí být vaše dýchání zcela přirozené. To znamená, že nádech i výdech nejsou bezprostředně spojeny s provedením určitého pohybu nebo cviku. Je nezbytné se vyvarovat napětí a zadržení dechu. Vdech musí plynule přecházet ve výdech a naopak.

Jestliže cítíte, že váš dech není klidný a snadný, nebo že přísun kyslíku není adekvátní k nárokům vykonávaného cvičení, lze jej upravit. Malý dechový cyklus může být vykonán mezi obvyklým výdechem a nádechem. Toto malé prsní dýchání se nebude plést s hlubokým břišním dýcháním.

Po zvládnutí přirozeného dýchání lze postupně přistoupit ke složitější variantě dýchání – dýchání koordinovanému s prováděným cvikem. Principy koordinace dechových cyklů a pohybů jsou při tomto typu dýchání následující:

♣ paže se ohýbají v loktech a přibližují se k trupu – nádech
paže se natahují a oddalují od trupu – výdech

♣  těžiště těla se zvedá – nádech
těžiště těla klesá – výdech

♣ ruce se roztahují do stran – nádech
ruce se přibližují k sobě – výdech